Martina Grmolenská Sekaninová: I was mizunga for three weeks | VÝSTAVA

Vernisáž výstavy v předsálí Biografu Kotva. Výstava probíhá od 30. 8. do 11. 10. 2024 Martina Grmolenská Absolventka dějin umění a španělštiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Fotografii se intenzivněji věnuje od roku 2005 a to jak prakticky, tak teoreticky. Od roku 2013 působí jako redaktorka časopisu FOTO. Ve své volné tvorbě se zaměřuje na cestovatelský dokument a subjektivně laděné soubory. To, že se fotografii věnuje jako amatér, jí dává naprostou svobodu vyjádření a necítí se svazována jakýmikoli trendy.

I was mizunga for three weeks "Napříč subsaharskou Afrikou, přes mnohé zcela odlišné jazyky, zaslechne běloch na svých cestách alespoň jednou výraz „mizunga“ nebo „muzungu, mlungu, muzungu, musungu, musongo.“ Slovo, které z úst mnohých zní poměrně neutrálně: „Hello, mizunga!“ je jen pokřik na připoutání pozornosti. Často je však zaslechnuto ve velmi důrazném „Mizunga, mizunga, give me MY money!!!“ A v tu chvíli už označení bělocha či Araba, zkrátka očividného cizince a vetřelce, už působí značně vulgárně až pejorativně. A přesně jako takový vetřelec jsem se často jako bílá blondýna cítila na své třítýdenní cestě po Keni. V době koronavirové pandemie, kdy mezi běžné Keňany nezavítá ani ta malá hrstka turistů zbloudilých z chráněných enkláv národních parků. I když se jako zkušený cestovatel snažíte nevyčnívat a zbytečně neprovokovat, stále jste v jakémsi těžko překonatelném kontrastu vůči okolí. Jako by se mezi vámi a zbytkem světa lámala realita a vy se k ní jen těžko dostávali. Jakoby svět byl rozpůlen na dvě nekompatibilní části. Fotografie, které po dobu tří týdnů v únoru 2021 vznikaly, se snaží zachytit tento kontrast a zlom. Zlom mezi bílou a černou, mezi pravou a levou, mezi jedním a druhým světem. Snaží se vizualizovat těžko zachytitelný pocit vetřelce, který jako bílá kočka má jen pramalou šanci stát se nestranným a nespatřeným pozorovatelem. Zkrátka protože je vyčnívajícím „mizungou“, kteří do nepobřežních oblastí Keni zavítají velmi sporadicky a svou naivitou často přispívají k vytváření romantizujícího obrazu divoké země s „vznešenými divochy“ (noble savage), kteří existují vlastně jen v románech."